Pro letošní rok již sice sezóna skončila, nicméně před tím než ji
úplně uzavřeme, dovolujeme si uveřenit milý report z proběhlého finále
Paradrezurního poháru, které se v září konalo v Hradištku. Autorkou je
naše paradrezurní jezdkyně, slečna Petra Vrátná.
Už je to tady!!!
V
pátek 16. září nadešel alespoň mnou toužebně očekávaný den, kdy se naše
ORIONSKÁ ekipa ve složení velký šéf MUDr. Zamrazilová, Romana
Machálková, Jan Dekastello, Petra Vrátná vydává směr Hradištko u Sadské.
Samozřejmě bez koně, našeho věrného přítele Lugána, by to nešlo, a tak
ho "balíme" s sebou, i když mu jistě všichni jeho stájoví sousedé velmi
závidí, že jede zas na další výlet - nu co se dá dělat, co se týká naší
disciplíny paradrezura, tak máme já i můj kolega Honza udělaný "řidičák"
zatím jen na Lugána. Hradištko nás v pátek vítá pěkným slunečným
počasím a v podvečer přichází čas našeho startu, hurá do drezurního
obdélníku. Na program je úloha Team test, já i Honza jedeme úlohu v
kroku skupinu 1a. Honza je v této skupině klasifikovaný, pro mě je zatím
klus nebo cval na koni bez lonže španělská vesnice, ale úlohu v kroku
dávám, takže začínám v této skupině. Jedeme úlohu čtenou a naše GPS
navigace, neboli čtenář úlohy, není pochopitelně nikdo jiný než paní
doktorka. Musím na ni také prásknout, že je žena mnoha činů, takže kromě
čtení jistě zvládá sledovat naše bravurní výkony, trhnout hrůzou, aby
někdo z nás nespadl nebo s námi Lugáno obdélník neopustil. Vyhlášení
výsledků našeho snažení přichází na řadu každý den vždy po dojetí všech
závodníků a dokončení jejich úloh, a jak že se nám v pátek dařilo? Já
jsem "ulovila" třetí místo v kategorii jezdců začínajících a nejezdících
ve své klasifikační skupině, Honza v kategorii jezdců již zařazených
obhajuje místo páté. Dostáváme floty a na výběr je několik koňských cen,
všechny jsou líbivé, ale kterou vzít? K jejich výběru přivoláme
odbornou poradkyni, no přeci naši paní doktorku. Její um a šťastná ruka
vytahuje z koňských cen obal na podbřišník. Večer spokojeni, nikdo z nás
nespadl, Lugáno šlapal jako značkové hodinky, "padáme za vlast" do
"pelechů" na pokojích v pěkném místním penzionu. V noci se na Hradištko
stáhla mračna, jedna bouřka za druhou a až do rána leje jako z konve.
Venkovní opracoviště i obdélník se rázem mění spíše v plavecký bazén.
Ovšem pořadatelé těchto závodů jsou na vše připraveni, takže drezurní
obdélník během chvíle staví v kryté hale. Naše paradrezurní sobotní
"meny" je úloha Individual. Opět se s Honzou chystáme na start. Jedeme
ve stejných skupinách jako předešlý den, v kroku úlohu skupiny 1a. Ale,
přátelé, na sobotu se asi špatně vyspal Lugáno, možná ho ze slámy
vytlačil nějaký "hrášek" nebo jsou v tento den nějaké erupce? Při své
jízdě marně brzdím Lugána v X při pozdravu na začátku úlohy a úspěšně
projíždíme i další 4 sekundové zastavení v úloze, uf, jsem ráda, že
alespoň na konec úlohy došel benzín a hurá, stojíme alespoň v pozdravu
závěrečném. Mám to pro sobotu za sebou, Lugoš se na trať vydává ještě s
Honzou. Tak znovu u rampy nakládáme (tentokrít Honzu), Lugi byl jistě
"dotankován" a jde se na věc. Úloha začíná dobře, dačí se zastavovat,
ale zrada i v této jízdě, Honza se nám i přes funkční GPS (čtenář úlohy)
odchyluje z vyjeté trati. Tentokrát je vyhlášení výsledků obou
paradrezurních skupin společné, a tak se řadíme do dlouhé řady. Mrzí mě,
že jsem až v jejím konci - místo 7, ale můj oddílový kolega je naštěstí
nedaleko ode mě, místo 5. Není každý den posvícení, v neděli to
ostatním natřeme v jízdě volné.
A máme tady neděli, prosvítá
sluníčko a vysušuje obdélník. Tento den je na co koukat, ještě před
naším startem sledujeme kür, neboli volnou jízdu zdravých drezuristů od
dětí na ponících až po juniory na velkých koních. Parádní podívaná a já
si již od rána přemítám, jestlipak se i ve své volné jízdě "potkám" tak
pěkně s hudbou jako to vidím u všech, které sledujeme. Čas letí a jde se
na to, můj nástup do obdélníku doprovází hudba jistě profláknutá Pat a
Mat, proč takhle volba, nu já a Lugi, tak držte palce, ať jako Pat a Mat
nejedem celou úlohu. Honzu do obdélníku doprovází bubny, dobrý výběr,
pěkná hudba i náš kůň je muzikální, takže si obě volné pěkně šlape do
rytmu a užívá si s námi. Nastal konec třídenního boje a snažení. Já jsem
v kategorii jezdců začínajících a nejezdících ve své klasifikační
skupině na 3 místě, dostávám červený flot a také pěkný dost velký
Paradrezurní pohár a Honza? Také paráda, v jezdcích klasifikovaných
obhájil místo 6. Máme hodného koně i skvělou trenérku, takže jim tímto
oběma děkuji a pevně doufám, že s námi paní doktorko i milý Lugísku
budete ještě několik let.
Za report děkujeme Petře Vrátné!
Zveřejněno 25. 12. 2016
