Jezdecký tábor na Hněvšíně 13. – 25. 7. 2009

Obec o pár domech zapadlá v nádherném údolí mezi borovými lesy– to je Hněvšín, naše každoroční letní útočiště nacházející se v okolí Slapské přehrady. K mnoha koňským obyvatelům místního Drtinova statku vždy na dva týdny v červenci přibudou i čtyřnožci z Orionu. A je to skvělý čas pro všechny zúčastněné. Žádné kroužení po jízdárně, ale vyjížďky po krásném okolí, kde si ořové užívají volné otěže a my nemusíme mít vzorně prošláplé paty. Koně si každý den lebedí v ohromném výběhu a bydlí ve venkovních boxech. A je tu úžasný klid. Dokonce i Dara zde opouštějí mrzuté nálady a je z něj k nepoznání mazlivý koník.
Práce je sice stejně jako vždy (a když připočtu letošní úmorné tahání vody v kýblech, tak ještě více), ale tady jí člověk nějak vykonává s mnohem větší chutí. Bohužel nás i tentokrát bylo jen pár. Protože každý musí zvládat přimět ke spolupráci nejen koně v terénu ale i svůj ešus s těstovinami, účastní se spíše starší ostřílení jezdci. Letos jsme však nemuseli spát ve stanech. Mohli jsme se zabydlet v nově budovaných boxech hned vedle našich miláčků. V noci nás sice občas vzbudilo hrabání, frkání nebo Kosovy snahy vylít si kýbl s vodou, ale když přišla bouřka, byli jsme za nocleh pod střechou vděční.
Vyjížďky jsou pro nás svátek, tak jsme si je patřičně vychutnávali. První dny byly jako vždy divoké. Loher si z loňska moc dobře pamatoval, že ,,tady se cválá“ a uvedl to radostně do praxe naprosto proti mé vůli. A Dar si nenechal tuto dostihovou výzvu ujít. I z Kosa se v terénu stal mladík s bujným krokem. Po dvou dnech zvykání na nové prostředí však už koně brali místní cesty za samozřejmé a svou pozornost obraceli už jen k zeleným větvím okolo. Jen Rosselini byl stále ochotný leknout se všech možných i nemožných věcí. Jak jinak…
Terka a Denisa si zde také měly možnost vyzkoušet místní parkur v rámci přípravy na ZZVJ. Podle podaných výkonů se ale nemají čeho bát.
Tábor na Hněvšíně však není jen ježdění, ale také večerní ohně, pozorování hvězd, výpravy na borůvky i k malým vodopádům na potoce, snídání neodmyslitelných koblih, co nám pan Mašek vozí z nákupu, a mnoho dalších věcí, které k tomu už prostě patří. Teď už jsme sice zpátky v Praze, ale snad nám ta hněvšínská atmosféra vydrží ještě dlouho do podzimu!
(Jana)